Bokomara
Když
se řekne Bokomara, možná se tímto slovem bude cítit zaskočen i leckterý
jazykovědec. Odkud pochází, co znamená? Slovo je to vymyšlené
spisovatelem Kurtem Vonegutem, který ve svém kultovním románu Kolíbka
líčí svéráznou filosofii bokononismu a její kultovní rituál boko-maru,
spočívající v meditaci za vzájemného se dotýkání chodidly nohou.
A právě toto slovo si vybral brněnský muzikant Luboš Javůrek jako
základ názvu, když v polovině osmdesátých let zakládal novou kapelu.
Bosé chodidlo zdánlivě trčící z plakátu do prostoru bylo ostatně
jakýmsi prvním logem skupiny. Od začátku šlo o sestavu folkovou, i když
míra elektrifikace kapely se postupně měnila. Luboš už byl v době
jejího vzniku uznávaným hráčem na foukací harmoniku, jeho služeb ve
studiu nebo jako hostujícího muzikanta využila celá řada nejslavnějších
písničkářů naší scény (mj. J. S. Lenk, P. Lohonka – Žalman, později i
Vlasta Redl a další). Luboš ale hledal i prostor pro sebevyjádření jako
autor melodií, kytarista a zpěvák, a v Bokomaře jej našel. Skupiny s
divným názvem si publikum všimlo během první sezóny její existence a
následovaly úspěchy v rámci festivalu Porta, dostatek klubového hraní a
především další a další Lubošovo hledání. Luboš si byl vědomý toho, že
nikdo nemůže umět všechno, a po zralé úvaze se rozhodl oslovit několik
v daném žánru ceněných textařů, což mu zaručovalo dobrou řemeslnou
úroveň a pestrost textů. (M. Illa, M. Jablonský, J. Brabec, R. Filipová
a jiní)
Svou
první desku Okno do ulice vydala skupina u firmy Monitor v roce 1992.
Následovaly v ročních až dvouletých odstupech tituly Muž za rohem,
Všehochuť a Bokomarie. Všechny byly uvítány kladně jak odbornou
kritikou, tak posluchači, Bokomarie se dokonce ve výroční anketě
časopisu Folk&Country umístily v roce 1996 na třetím místě v
kategorii Deska roku, mezi novinkami Karla Plíhala a Jaromíra Nohavici.
V téže době už vykrystalizovala i současná sestava skupiny,
Javůrkovo hledačství a experimentování přineslo ovoce v tom, že se mu
podařilo obklopit sestavou šikovných a pracovitých muzikantů, pročistit
styl skupiny, který je nyní založen na perfektních instrumentálních
výkonech hráčů především na strunné nástroje, přičemž konkrétní barva
hudby se mění volbou různých druhů kytar, mandolín a podobně. Zvuk pak
doplňují i flétny, akordeon a další střídmě volené prostředky.
Není
divu, že se Bokomara stává jednou z kapel, jejichž jména pořadatelé
prestižních přehlídek na plakátě píší velkými písmeny, a které v žánru
patří do oné pomyslné první ligy.
|
