ZVA 12-28
Svérázná zvolenská kapela hraje syrové cosi, co má nejblíž k blues
z missisipské delty nebo k posledním kreacím Toma Waitse.
Pokud se někomu podaří vnést do blues osobitý písničkářský přístup,
vyčuhující z žánrových stereotypů, a přitom "nezradit" podstatu blues,
klobouček dolů. Slováci takové písničkáře mají. Stačí připomenout
Juraje Turteva nebo JánaLiteckého Švedu. Noro Červenák, kytarista,
zpěvák a autor písní zvolenského ZVA 12-28 Bandu, je ze stejného
vzácného těsta. Jeho texty, plné absurdního humoru, slovních hříček a
zvláštního smutku odpovídají kánonu blues a přitom jsou nahony vzdáleny
klišé. Hudba nesená dobrem, kontrabasem, foukací harmonikou a úspornými
bicími dýchá tradicí, přitom nenásilně vybočuje z dvanáctitaktového
mustru. Vedou se řeči
o "waitsovském" Červenákově pěveckém projevu - a slova jsou to
pravdivá, ten chlapík má dar podobné nespoutanosti i vemlouvavosti.
Spoluhráči mu zdatně sekundují těkavostí slýchanou snad v bluesových
nahrávkách Captaina Beefhearta. Už tradičněji znějící prvotina Hrubá
Múka (2005) byla dobrá,
ale druhé album povylezlo ještě o pár pater výš. I režisérka Alice
Nellis ve svém filmu Tajnosti dala šanci osobité slovenské bluesové
formaci ZVA 12-28 Band. Na Slovensku mají zřejmě úrodnou Deltu, alespoň
malé Chicago a hlavně: niekde v hore ešte čosi viac.
Sestava:
Noro Červenák - zpěv, kytara
Boris Čiampor - harmonika
Laco Červenák - kontrabas, baskytara
Peter Krško - bicí
|
